Navigace

Trasa 1
Šporkův Kuks

2 km, čas 1 hodina.
Pojďte se projít areálem bývalých barokních lázní v Kuksu. Představíme vám jejich podobu v době jejich největší slávy. Cesta je schůdná za jakéhokoli počasí. Začíná i končí na parkovišti u vjezdu do Kuksu. 
 

Naučná stezka bývalými lázněmi v Kuksu

Areálem bývalých barokních lázní vás provede naučná stezka Šporkův Kuks. Dva kilometry dlouhý okruh zvládne opravdu každý. Procházka je bezbariérová. Trasa se vyhýbá schodištím, a přitom nevynechá jediné zajímavé místo. Cedule naučné stezky nechala vyrobit a osadit Revitalizace KUKS v roce 2012 díky evropským fondům. 

 

1. Šporkův Kuks

Pojďte se projít areálem bývalých barokních lázní. Stávaly uprostřed obory plné zvěře. Představíme vám jejich podobu v obě jejich největší slávy, kdy předčily Karlovy Vary a byly jedním z evropských center kultury. Prožijte i vy výjimečnost tohoto místa. Nechte se jím inspirovat a odneste si s sebou alespoň jeden kuks s sebou domů.

Když si František Antonín hrabě Špork (Sporck) v roce 1692 vyhlédl údolí Labe pro vybudování vlastních lázní, netušil, jakou elitu osobností se mu do Kuksu podaří pozvat. Alliprandi, Braun, Brandl, Rentz, Hanke, Rademin, Denzio a další. Všichni toto objevené údolí obohatili. A podíl na zisku z tohoto bohatství Kuks předává dodnes.
 

Co znamená kuks
Středověké slovo kuks (kuckus) znamená podíl na zisku z těžby zlata nebo stříbra. Jeden z bývalých povrchových dolů se nacházel tam, kde je dnes parkoviště. Kromě dolů bylo v Kuksu i na břehu Labe naleziště českých granátů.

 

2. Výstavnější než Karlovy Vary

Hraběte Šporka okouzlil velkolepý společenský život ve Versailles na dvoře Ludvíka XIV. Jakmile se dozvěděl, že v neobydleném údolí Labe pramení trojí vydatný zdroj vody, údajně léčivé, zadal pražským lékařům prozkoumat jeho složení. Po obdržení jejich zprávy neváhal ani okamžik a začal naplňovat svůj záměr – stvořil lázně, které ve své době věhlasem předčily Karlovy Vary.
 

Barokní lázně, barokní krajina
Hospital na protějším břehu je jen zlomkem velkorysého komplexu. Během 20 let vyrostly lázeňské domy, zámek, závodiště, divadlo, Dům filosofů s knihovnou a mnoho dalšího. Hrabě Špork svůj zájem rozšířil i na okolní krajinu. Vznikly tak třeba pravoúhlé průseky v okolních lesích pro pořádání honů, nebo divoká barokní romantika Braunova Betléma.
 

Pohodlí pro hosty
Nejstarší zachovanou budovou je bývalý hostinec U Zlatého slunce z roku 1699. V jeho sousedství dal Špork postavit dřevěné divadlo (dnes zde stojí secesní budova bývalé školy). Bylo to třetí nejstarší divadlo v českých zemích a hostilo významné cestující divadelní soubory z celé Evropy. Před divadlem stál od roku 1708 mechanický Christoph Lorentz Pfeufferův orloj (Křesťanské hodiny). Orloj zdobily rozličné figurky Starého i Nového zákona.

 

3. Šporkův zámek

Pozor! Na kopci proti vám nestojí zámek, ale hospital – původně zaopatřovací ústav pro vysloužilé vojáky. Ve srovnání s ním zámek působil neokázale (stál na prostranství před vámi). Po obou stranách vybíhala dlouhá boční křídla tvořící kolonádu – patrové arkády spojující dlouhou řadu budov pro lázeňské hosty. Lázně byly v přízemí zámku, kde dodnes vytéká voda kukského pramene. Přímo nad pramenem Fons vivus (pramen života) stála dnes již neexistující kaple Nanebevzetí Panny Marie (vysvěcena 1696).
 

V přízemí lázně...
V přízemí zámku byly lázně s 12 koupelnami. Mužské a ženské byly odděleny, protože F. A. Špork dbal na dobré mravy. Hosté si mohli namíchat teplotu vody podle chuti. Z mosazných kohoutků tekla teplá i studená voda. Přebytečná voda stékala po mušlích zábradlí kaskádového schodiště pod zámkem přímo do Labe.
 

...v patře rezidence
Po skončení lázeňských procedur se společnost sešla v reprezentačním sále nad lázněmi, kde probíhala plesová zábava a radovánky. O patro výše byly Šporkovy komnaty. Na závěr večera vždy hrabě vyvedl hosty na balkon a ukázal jim věčné světlo svítící z hrobky na protějším břehu, aby všem připomněl pomíjivost života.

 

4. Víno a vinohrad

Georg Heinrich Weiss ve své latinské disertaci O podzemním prameni z roku 1726 uvádí, že lázeňští hosté měli povoleno pít „dobře vařená a vyčištěná piva, která se zde prodávala, a také uherská a česká vína dobré pověsti, průzračná a čistá, která se pila mezi obědem a večeří, protože jsou močopudná a pročišťují vnitřnosti.” Přímo v Kuksu se víno nepěstovalo, ale nad nedalekými Heřmanicemi je vrch, který se dodnes jmenuje Vinice.

Víte, co je Brynč?
Vinohrad byl v kukském údolí vysázen v roce 2005. První panenská sklizeň se koštovala v roce 2008. Na opukovém podloží jsou vysazeny keře tradičních burgundských odrůd – Rulandské bílé, šedé a modré – ale také Tramín bílý, zapomenutá odrůda našich dědů s krásným názvem Brynč. Keře jsou pěstovány starým způsobem tzv. na hlavu. Je to pracnější, sklizeň je menší, ale hrozny jsou více vyzrálé.

Vinobraní na Kuksu
Vrcholem turistické sezóny je zářijové Vinobraní v Kuksu. Stejně jako za života hraběte Šporka po kaskádovém schodišti zurčí místo léčivé vody víno a návštěvníci se těší z kulturních, ale i vinařsko- gurmánských zážitků.

 

5. Barokní divadlo

Hrabě Špork dbal o to, aby se jeho hosté ani na chvíli nenudili. Kromě lázeňských procedur, vycházek, chytání ptactva a parforsních honů jim nabídl i divadlo. Kukský Comoedien-Haus od roku 1702 hostil divadelní soubory z celé Evropy, loutkové hry i balet. Toto třetí nejstarší barokní divadlo v Čechách zažilo od roku 1724 i produkce benátské Peruzzi-Denziovy operní společnosti. Zpěváky pro ni vybíral sám Antonio Vivaldi.

 

Theatrum Kuks
Původní divadlo stálo v sousedství hostince U Zlatého slunce. Zděná budova vlevo za vámi je nový Comoedien-Haus, který každoročně koncem léta ožívá díky festivalu barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks.
 

Panská kuchyně
Poloroubená budova č. p. 53 stojící naproti Comoedien-Hausu přes ulici je z roku 1694 a dříve byla napojena na kolonádu. Uvnitř byla panská kuchyně a vařilo se zde pro zámecké hosty. Kromě hraběcích pokrmů se zde jistě připravovala i káva k léčbě hraběcích neduhů.

 

6. Továrna nad pramenem

Jeden z vydatných pramenů vyvěrá pod budovou továrny, která se nachází před vámi. Hrabě Špork nechal pro své hosty nad tímto pramenem na východním koncem lázní vystavět velký dřevěný altán a posléze i lázeňský dům. Stejný pramen zásoboval o sto let později i továrnu na výrobu stužek.



Jeschkeho továrna
Původní lázeňský dům nad jedním z kukských pramenů byl v roce 1856 přestavěn na výrobnu pentlí a strojní přádelnu firmy Jeschke. Podniku se dařilo a na čas patřil k největším výrobcům pentlí a stuh v Českém království. Pracovalo zde 30 zaměstnanců, a to až do roku 1951, kdy byla výroba přesunuta do Dobrušky. V budově dnes sídlí rodinné muzeum automobilových veteránů.


Jeschkeho vila
Naproti továrním budovám stojí patrová secesní vila. Nechal si ji postavit majitel stužkárny Carl Jeschke v těsném sousedství svého původního domu, malého roubeného stavení (nedochovalo se). Po 2. světové válce ve vile sídlil Místní národní výbor (MNV). Dnes je v Jeschkeho vile otevřeno turistické informační centrum.

 

7. Nábřežní kolonáda

Domy na nábřeží jsou posledními pamětníky barokních lázní. Sloužily k ubytování lázeňských hostů, ti významnější ale bydleli nahoře u zámku. Mezi domy pod schodištěm býval Ballplatz, kde se tančilo. Hostinec vpravo je zde už od roku 1720. Hojně jej navštěvovali lázeňští hosté a později i chovanci kukského hospitalu.

 

Kaskádové schodiště
Nad mohutným schodištěm lemovaným kaskádami stál zámek s lázněmi a po stranách kvetla francouzská zahrada s fontánami Diany a Akteóna. Dvě sochy Tritonů dodnes vylévají po mušlích zábradlí schodiště vodu kukského pramene. Ten je k vidění nad schodištěm.



Mecenáš a jeho sochař
Bylo to šťastné a plodné setkání náročného zadavatele neobvyklých úkolů s talentovaným a ambiciózním Matyášem Bernardem Braunem. Trvalo asi 20 let a zůstala po něm řada skvělých děl. Sochařská výzdoba kukských lázní, alegorie Ctností a Neřestí před hospitalem nebo Braunův Betlém nedaleko odtud, jsou vrcholem barokního sochařství v českých zemích.

 

8. Břeh života a břeh smrti

Už na dobových rytinách jakoby z ptačí perspektivy je nápadné, že stavitelé tvořili propojený celek. Jeho symetrii a řád určuje boj protikladů podél hlavní osy, řeky Labe. Břeh života proti břehu smrti. Stojíte uprostřed předělu, který tvořila řada zábavných atrakcí pro hosty. Na jedné straně máte světský břeh se zámkem, lázněmi a divadlem a na druhé duchovní svět chrámu, hospitalu, hřbitova a rodové hrobky Šporků.

Zábava mezi životem a smrtí
Most se sochami harlekýnů přiváděl hosty k závodišti se 40 Braunovými soškami trpaslíků. Měly prý obličeje Šporkových nepřátel. Tady jezdci soutěžili v jízdě zručnosti. Bylo tu i přírodní bludiště, altánek s kulečníkem a holubník. Zcela stranou na louce stál Dům filosofů – knihovna se 40 000 vzácnými knihami, často i nekatolickými. A v blízkém i vzdáleném okolí bylo šest pousteven.

Alliprandiho symetrie
Jestliže Braunovo sochařství dodalo Kuksu lesk a duši, pak Alliprandiho architektura je jeho tělem. Giovanni Battista Alliprandi, jeden z nejlepších architektů té doby, je autorem celé koncepce osově souměrného kukského areálu plného vztahů a protikladů.

 

9. Luterán mezi katolíky

Díky nádherným dobovým rytinám dvorního rytce, grafika a básníka Michaela Rentze si dnes alespoň zčásti dokážeme představit kukský zázrak v době jeho největší slávy. Špork si natolik vážil Rentzova talentu, až musel čelit inkvizičnímu obvinění, že v Kuksu přechovává luterána. Rentz pro hraběte v knihárně zvané Bücher-Kammer na ručním lisu tiskl statisíce mědirytin, mezi nimi tisíce jeho portrétů.

Rentzův domek
První léta na Kuksu Rentz bydlel i pracoval patrně v hospitalu. Dřevěný dům před vámi tehdy obýval hraběcí komorník Jiří Simon. Po jeho smrti jej Rentz koupil a bydlel zde ještě 20 let po zániku lázní. V domku protestanta Rentze ukrýval Špork nekatolické knihy před misionáři.

Rentzova dílna, Bücher-Kammer
Do malého domku by se obří rytecká dílna nevešla. Zato čerstvě dokončený hospital byl prázdný. Prvními almužníky jej osídlila až dcera hraběte Šporka roku 1744. Bylo v něm tedy dost prostoru pro slavnou Rentzovu dílnu – Bücher-Kammer.

Že neznáte ani jednu Rentzovu rytinu?
Ale ano. Na každém zastavení vám jedna z nich představuje Kuks v roce 1724. Nikoho před Rentzem nenapadlo vyjít nad údolí a vyobrazit lázeňský i hospitální břeh na jednom obrazu.

 

 

10. Domky řemeslníků

Kukské údolí ožilo v roce 1700 velkým stavebním ruchem. V dříve liduprázdném místě bylo najednou nutné ubytovat nejprve stavební dělníky, řemeslníků a později i lázeňský personál, který se staral o příjemný pobyt hostů. Mezi služebníky na panství patřili stolník, správce pokojů, myslivec, štolba, komorník, vrchní kuchař, kapelník a varhaník, ale i řada nižších služebníků, jako byli lokajové, pážata, zahradníci a jiný hospodářský personál.

Kamenná studánka
Stojíte poblíž kamenné studánky. Zde, uprostřed mez roubenkami na křižovatce cest, vyvěrá jeden z mnoha kukských pramenů. V obci se dochovalo několik obdobných studánek, které najdete v různých malebných zákoutích.

Roubené chalupy
Domky sloužících vznikaly současně s lázněmi a dodnes tvoří dobře zachovalý soubor roubených stavení. Byly postaveny stranou, mimo centrum lázní. Většina dochovaných roubených domů byla postavena v roce 1703. Celá obec je součástí Památkové rezervace Kuks - Betlém.

 

11. Dům správce panství

Na nejvyšším místě nad lázněmi a přesně na pomyslné ose hospital – zámek, stojí od roku 1724 dům správce panství, hejtmana. Byl nejvyšším úředníkem a ze svého domu zdobeného v nárožích čtyřmi věžičkami musel mít dokonalý přehled o dění. Kukské údolí měl jako na dlani a z horních pater byl viděti zbytek celého panství.


Hofmistr Seeman
Na práci jednotlivých úředníků dohlížel hraběcí hofmistr, který sem každoročně přijížděl se svým pánem. Od roku 1726 jím byl Tobiáš Josef Antonín Seeman. Zápisky v jeho kalendářích nás podrobně informují o Šporkově životě. U hraběte byl ve službě již dříve, a bavil hraběte jako varhaník a kapelník hraběcího domácího ansámblu, pro který skládal melodie tzv. šporkovských árií.



Panství Choustníkovo Hradiště
Panství nese jméno po nedaleké obci. Po roce 1696 ale byl jeho skutečným centrem Kuks. Hrabě Špork zde s hosty pravidelně trávil léto. Zbytek roku byl buď na svém zámku v Lysé nad Labem, ve svém pražském paláci, nebo na cestách. Po Šporkově smrti se majitelem panství stala hospitální nadace a z jeho výnosů financovala provoz kukského hospitalu až do roku 1945.

 

12. Zkáza a znovuzrození Kuksu

Stejně jak rychle se lázně v Kuksu objevily, stejně tak rychle zmizely. Svého zakladatele Františka Antonína hraběte Šporka přežily jen o dva roky. V roce 1740 se přihnala větrná smršť a velká povodeň. Zpustošila údolí na obou březích, zničila závodiště a odnesla most přes řeku i mnoho soch. To byl konec lázní.



Konec lázní, začátek hospitalu
Dobu lázeňského veselí střídá péče o přestárlé, nemocné, nebo raněné. Zatímco lázně dále chátraly, hospital určený až pro stovku starců se začal pomalu plnit a ožívat.

Za válek sloužil jako vojenský lazaret. Jen v roce 1757 přichází 6 000 zraněných vojáků ze Slezska. Dvě třetiny z nich (a s nimi většina obyvatel Kuksu) byla po epidemii moru pohřbena v hromadném hrobě poblíž Božích muk, u kterých stojíte. Ta dříve stávala o kus dál, v místech dnešní silnice z Jaroměře do Trutnova.


Znovuzrození Kuksu
Lázeňské budovy byly opuštěny a chátraly. Zkázu dokonal požár, po němž byly zbořeny v roce 1901 zbytky zámku. Dnes prochází hospital i celá obec velkorysou revitalizací vycházející z historických souvislostí. Tato myšlenka vzešla z iniciativy Královéhradeckého kraje, obce Kuks a dalších partnerů. Obnova probíhá za významné podpory z fondů EU.
 

 


Tento web vznikl v rámci projektu Kuks–Braunův kraj. Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod.
 

Projekt je spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj.